Kořeny karate a kobudo

Za kolébku karate je považováno souostroví Ryukyu (Okinawa), jižně od Japonska. Spadá tedy do sféry vlivu Japonska i Číny. Už od 14. století prokazatelně Okinawu navštěvovali čínské diplomatické mise a království Chuzan posílalo do Číny tribut. V roce 1507 okinawský král a sjednotitel Sho Shin vydal výnos o zákazu nošení zbraní. O sto let později, roku 1609 započalo tažení japonského klanu Satsuma proti Okinawě. Minimálně tyto dvě velké události významně posílily místní potřebu bojového umění beze zbraně.

Okinawské bojové umění bylo tedy ovlivněno různou měrou různými styly chuan fa (pod vlivem čínských imigrantů, vyslanců (sapposhi), mnohdy specialistů kung-fu, především z jižního Shaolinu) a japonských bojových umění (klany Satsuma, Minamoto). Boj se zbraní byl mezi lidmi vymezen na předměty tehdy snadno dostupné - tyč, pádlo, cep na rýži apod. Mnozí okinawští adepti aktivně navštěvovali Čínu (především Fuzhou), kde dále rozvíjeli své dovednosti (ryugakusei). Zdroj umění nebyl jednotný - jiné okinawate se praktikovalo v Shuri (hlavní město), jiné v Tomari a jiné v Naha (přístavní město). Odtud pak rozeznáváme linie Shuri-Te, Naha-Te a Tomari-Te.

Japonské karate

Od roku 1879 byla Okinawa zcela v područí Japonska a při odvodu branců bylo zjištěno, že adepti okinawate se těší velmi dobré fyzické kondici a síle. Gichin Funakoshi byl kolem roku 1920 pověřen ukázkou v Tokiu. Tato ukázka byla startovním bodem pro vznik japonského karate. Na vzniku japonských stylů karate se podíleli i představitelé ostatních stylů - Kenwa Mabuni (shito-ryu), Hironori Otsuka (wado-ryu) a další. Vznikly tak japonské odnože do té doby okinawských škol, a to s velkým přispěním japonského ministerstva školství. Japonské karate ale muselo projít značnými změnami a bylo přizpůsobeno pro potřeby tehdejšího Japonska.

Japonští žáci o-senseie Funakoshiho při universitě v Takushoku založili organizaci JKA (Japan Karate Association) a tím začal proces šíření stylu Shotokan do celého světa, na kterém se podíleli především mistři Nakayama, Nishiyama, Kanazawa, Ochi, Shirai, Asai, Yahara, Enoeda a další. Z organizace JKA se nakonec oddělilo několik linií (v podstatě reprezentovaných výše zmíněnými mistry) jako ITKF, JKS, SKIF atd. Styl Shotokan odvozuje svůj název od slova Shoto - psedonymu Gichina Funakoshiho.

na začátek stránky