Koncept

Následující text jsem ještě jednou zrevidoval na základě Vašich podnětů a ku snazšímu pochopení podstaty textu.

Jako začátečník jsem byl velmi zmaten názvoslovím a také očekávanou standardizací technik v kata od Heian-Nidan a dále. Důvod byl prostý. Celou přípravku jsem procvičovat jasně dané techniky krytů - tedy pětici age-uke, uchi-uke, soto-uke, shuto-uke a gedan-barai. Při nácviku kata Heian-Nidan a dalších se najednou objevilo množství krytů jejichž provedení nebylo tolik "standardizované" a jejich názvy i provedení se měnily trenér od trenéra. Pochopitelně vznikl určitý zmatek, který byl především umocněn tím, že verze A se pro jistotu nepřipouštěla u trenéra B a naopak.

Pojmenování techniky

Úvodem je třeba vzít v úvahu výběr pěti "standardizovaných" krytů: age-uke, soto-uke, uchi-uke, gedan-barai a shuto-uke. Především se jedná o několik základních způsobů, jak reagovat na soupeřův útok, který může přijít např. shora (age znamená "vzhůru", ale i "nahoře" - vybaví se nám asi technika age-uke) nebo zespoda (gedan-uke, otoshi-uke). Popisujeme také směr, odkud útok přichází. Můžeme krýt směrem ven (uchi-uke/soto-uke) nebo směrem dovnitř (soto-uke/uchi-uke). Pojem soto, znamená "venku", ale i "vnější". Slovo "ven" a "zvenku" se dá vlastně přeložit stále stejně - soto. Proto jsou názvy soto-uke a uchi-uke otočené v některých školách karate (např. tradiční Shotokan) protože označení soto-uke může znamenat "kryt zvenku", ale i "kryt ven".. Anglicky mluvící země na to vyzrály a jasně rozlišují blok zvenku-dovnitř nebo blok zevnitř-ven. Tím jsme se dostali k dalšímu rozměru standardních krytů a to je směr odvedení (ven, dovnitř, nahoru...). Dalšími (a ne posledními) rozměry jsou popis kryjící plochy (shuto-uke, tekubi-uke apod.) a způsob odvedení (osae-uke, gedan-barai). Harai či barai znamená "smetení". Vidíme, že i v základních technikách dochází i k matematickému průniku těchto rozměrů a pojmenování techniky by se tedy mělo skládat ze všech vyjmenovaných rozměrů.

Důsledky omylu

Dnešní trénink (a vlastně i ten můj v době předešlé) byl a je orientován na úpornou standardizaci těchto technik - odchylky se nepřipouští - a výsledkem je pak okrasné provedení standardní pětice krytů + naprosto nefunkční provedení kteréhokoli jiného krytu, který jinak nebyl standardizován - což (ne)logicky vede ke snaze standardizovat dále a dále a dále... až ke standardizaci úklony, seiza, nástupu na kata, lehni, sedni, udělej vozemboucha a nevím co ještě. Přátelé, toto není karate. Nebo snad ano? Pokud tvrdíte, že ano, je na čase přestat číst - přeji Vám zcela neironicky mnoho zdaru na Vaší cestě - je to Vaše cvičení, naložte s ním podle své vůle.
Klíčem je spíše pochopit proč a jak a kdy. Pětice základních krytů není vybrána vůbec špatně. Upřímně řečeno je stejně úplně prolezlá zkušebním řádem, takže se od té pětice ani odchýlit nedá, ale opravdu zcela postačí jako určitý návod (nikoli dogma!) k nácviku základních reakcí.
Pokud se budeme blíže zabývat pojmem uke, lze jej přeložit také jako "odezva" nebo "reakce". Age-uke je tedy pohyb, který odvádí útok směrem vzhůru, nebo je to odezva na útok přicházející shora. Nic víc a nic míň. Se souborem pěti základních krytů (způsobů reakce) tak lze bohatě vystačit v nácviku modelových situací pro začátečníky. Ale upnutí se na standardizované provedení blokuje přirozené a správné provední techniky, jako reakce na soupeřův podnět. Jednoduchým důkazem je absence standardních krytů v zápase kumite. Všimněte si, že se zpravidla nepodaří vychovat výborného závodníka kata a kumite - standardizace technik došla tak daleko, že závodník kata není schopen přírozeného pohybu v kumite a závodník kumite není schopen svůj přirozený pohyb naroubovat na šablonu standardizovaných technik.

Varianty techniky

Všimněte si, že v kapitole kihon, nenajdete škatulku uke-waza (kryty) jako samostatnou kategorii technik - odpověď je jednoduchá. Kryt je špatný návyk, neschopný samostatného praktického života. Správný návyk je reakce. Protože každá situace a každý soupeř je jiný, nelze obstát jen s nácvikem vnější (nějaké standardizované) formy - krytu. Musí dojít k adaptaci na situaci (Buď jako voda [Patrick McCarthy]). Naštěstí nás rozbor kata nenechá ve štychu a najdeme zde nejrůznější způsoby reakce:
- na kontroly (kryty) různými částmi těla - tekubi-uke, kakuto-uke, shuto-uke, hiza-uke...
- podle směru odvedení útoku - otoshi-uke (dolů), yoko-uke (ze strany, stranou)...
- podle způsobu kontroly - osae-uke (stlačení), kakiwake-uke (klín), harai-uke (smetení), sukuy-uke (podebrání), kake-uke (zaháknutí) apod.

Výše uvedené rozdělení nám má ukázat, že úspěšná reakce na útok soupeře se skládá přinejmenším z těchto komponent. Pokud k tomu přidáme tai-sabaki, dostaneme další rozměr. Všem nám známé soto-uke tak mohu provést tvrdě jako protiútok (a to hned několika úderovými plochami, ne?), mohu jej provést též měkce (např. jako reakci na útok tyčí), nebo téměř bez nápřahu (jak to provádí nezkažený začátečník), nebo třeba úplně bez ruky. Podle toho do jaké pozice se tělo dostane a jaké parametry má reakce na útok, se teprve rozhoduje o dalším pohybu. Někdy se výsledek ani nemusí podobat žádné známé technice... A vidíte, teď jsme u těch závodníků kumite, kteří dokazují, že rozhodující není jen ta forma.

Varianta A versus trenér B

Dokud bude světu karate dominovat standardizace a blbost se bude šířit rychlostí světla, budou existovat zkostnatělá dogmata. Ale pravdou je, že neexistuje právě jedno správné provedení. Existuje pouze funkční provedení za dané situace - a těch může být několik. Standardní provedení technik má upozornit na klíčové vlastnosti techniky. Po jejich pochopení má být časem standardizace opuštěna, jinak je zabráněno rozvoji techniky. Očividným problémem je shodnutí se na tom, co je klíčovou vlastností pro jednoho a co pro druhého. Možná bych porovnáním mnoha názorů někdy došel ke shodě s většinou, nicméně stále hrozí fakt, že výsledek nemusí být ideální. Universálním vodítkem tak může být rozbor techniky na jednotlivé součástí a výsledné porozumění celku. Pokud provedu takovou analýzu, dojdu ke kontroverznímu názoru, že technika vlastně nesmí existovat - např. neexistuje technika age-uke - existuje jen množství souhybů, které lze podle klíčových vlastností (rozměrů) nazvat age-uke, ale jinak má nespočet variant. Dobrým příkladem je shuto-uke - v klasickém provedení technika funguje jen za velmi specifických podmínek. To je absurdní a úsměvné zároveň! Přitom stačí tak málo, aby fungovala - ale to bychom se museli odchýlit od standardizace a riskovat, že neuděláme další pásek, nebo nějakou licenci, nebo nebudeme kompatibilní se zbytkem světa. Museli bychom do tréninku zavést pojmy, které dosud standardizovány nebyly - ale nebojte se - jednou jistě budou, stačí počkat ještě 10 let a konečně bude shuto-uke fungovat?

Názvosloví technik stylu, méně známé techniky v kata

Velmi humornou záležitostí je diskuse nad názvy technik (především právě krytů) v kata. K čertu, koho to vlastně zajímá. Na jediný blok vymyslím třeba pět názvů a všechny budou správné. Připravili jsme slovníček pojmů - jednou se věnujeme japonskému karate, takže překlady základních pojmů se prostě musíme naučit. A tím to celé má skončit. Pokud karateka nezná použití techniky v praxi (bunkai) pak stejně nemá smysl po něm chtít odvozování názvu techniky. Ledaže(!) bychom praktickou neschopnost schovali za teoretické znalosti. To by šlo - haleluja - zavedeme znalost názvů jako požadavek ke zkoušce, abychom vlastně měli z čeho zkoušet. A ještě přidáme názvosloví úderových ploch - nevadí, že je neuměj použít, ale ať maj alespoň pakárnu a trochu si toho pásku váží, když už jim nic jinýho nedal.

Naopak, pokud karateka zná použití techniky (a to má přeci být smyslem bojového umění), pak byl cíl naplněn a odvozování názvů nechme trenérům a těm co se tím chtějí bavit - já bych ten čas raději investoval do tréninku s kamarádem.

Ve skutečnosti mnoho technik v kata ani název nemá, případně by byl pro evropana zbytečný. Například technika č. 9b kata Tekki-Shodan se někdy jmenuje ura-tsuki a někdy uraken-uchi. Jak vidíte nejde o název techniky nýbrž o popis záměru. Teď se dostáváme ke skutečnému jádru kata - a tím je záměr (modelová situace) - její řešení se opět může lišit. Na vývoji kata v čase je to dobře viditelné.. Pokud zůstane zachován aplikovaný princip, na pojmenování techniky nebo detailech provedení nezáleží. Záleží na tom pouze rozhodčím, takže pokud nezávodíte na MČR a výše, pak Vám může být srdečně jedno, jestli provádíte v technice č.9a yoko-uke či haiwan-nagashi-uke. Důležitý je smysl a funkční provedení - detaily se mohou lišit a právě tyto detaily způsobují vznik odlišných názvů, ačkoli se jedná stále o stejnou techniku. V praxi vidíme přesný opak, názvy (které se čas od času z dlouhé chvilky změní) vypovídají o Vaší kompetenci, ale vůbec nám nevadí, že provedení je k zblití.

30.1.2013, Petr S.

na začátek stránky