Stručná historie



Kobudo ze přeložit jako "starý způsob obrany (války)". Kořeny umění jsou v Číně a jihovýchodní Asii. Stejně jako karate bylo kobudo na Okinawu importováno z Číny, a to buď prostřednictvím jedinců, kteří pobývali dočasně na Okinawě, anebo jedinců, kteří se umění naučili v Číně. Uměním kobudo vynikal velmistrShinko Matayoshi (1888- 1947) a předal je na svého syna Shinpo Matayoshi (1921-1997). V dojo Kodokan ve městě Naha se prostřednictvím rodiny Matayoshi kobudo předává dodnes (soke Yasushi Matayoshi).

Zbraně a cesta kobudo

Nejdůležitější zbraní je šestistopá tyč (bo nebo také kun). Cesta kobudo začíná právě s touto zbraní a výcvik s ní je také nejdelší a nejvíce propracovaný. Začátečníkům je pak určen také výcvik se sai a tonfa (tonkuwa).
Mírně pokročilým cvičencům a uchazečům první mistrovský stupeň je pak určena zbraň nunchaku a jo (čtyřstopá tyč).

Každá zbraň má svá specifika, která je nutné si osvojit. Teprve pak se z nástroje stává zbraň. Historie Okinawy je známa tím, že okupující klan Sacuma zakázal nošení zbraní. Lidé se tak museli naučit bojovat za pomoci domácích či hospodářských nástrojů.

Pokročilí studenti pak dále své schopnosti rozvíjí se zbraněmi sansetsukon (trojdílná tyč, proslavené filmem "36 komnat Shaolinu") a eku (dřevěné pádlo). Některé školy vyučují na této úrovni také nunti-bo (tyč zakončená manji-sai) a tekko (kovový boxer).

Velmi pokročilým studentům je učen trénink s kama (srp na trávu), suruchin, timbei a rochin, anebo kuwa (motyka) a tecchyu. Přístup k těmto zbraním vyžaduje značnou zkušenost, neboť chybným zacházením může dojít i k závažným poraněním.

V kobudo rodiny Matayoshi se vyučují i nejrůznější techniky boje s rozmanitými čínskými zbraněmi - tyto však stojí víceméně mimo tradiční výukový systém okinawského kubudo.

na začátek stránky