Stručná historie a kořeny JKA
Počátek karate lze položit na souostroví Ryukyu (Okinawa), jižně od Japonska. Okinawa byla v minulosti silně ovlovňována jak Čínou, tak Japonskem. Asi před třista lety okinawský král Sho-Shin prohlásil Okinawu jako pročínsky orientované území. Odmítal vliv Japonska a podřídil společnost čínským vlivům. Nepopiratelně se tak karate vyvinulo z čínského boxu (chuan fa) a kořeny okinawského karate tedy leží ještě dále v Číně a Indii. Každý směr karate má vlastní vývojovou linii - proto se budeme držet jen stručné osnovy.
Sho Shin zakázal nosit zbraně prostým
lidem a nakázal šlechtě, aby se přestěhovala do blízkosti královského hradu v Shuri. Tento počin zásadně ovlivnil vývoj bojových umění na Okinawě. Prostý lid byl nucen naučit se bránit beze zbraně a naopak umění boje se zbraní se koncentovalo spíše do rukou šlechty.
Okinawské bojové umění Toudi (Tode) bylo učen v tajnosti a pod vlivem čínských imigrantů, mnohdy specialistů kung-fu. Boj se zbraní jako takovou (např. meč) byl zakázán a tak byl mezi lidmi vymezen na "zbraně" tehdy snadno dostupné - tyč, veslo, cep na rýži apod.
Později, když se Okinawa dostala do područí Japonska, bylo při odvodu branců zjištěno, že lidé, praktikující toudi se těší mnohem lepší fyzické kondici a síle. Gichin Funakoshi byl kolem roku 1920 pověřen ukázkou v Tokiu. Tato ukázka byla startovním bodem pro vznik japonského karate. Japonští žáci o-senseie Funakoshiho založili organizaci JKA (Japan Karate Association) a tím začal proces šíření karate do celého světa, na kterém se podíleli především mistři Nakayama, Nishiyama, Kanazawa, Ochi, Shirai, Asai, Yahara, Enoeda a další. Z organizace JKA se oddělilo několik "linií" (v podstatě reprezentovaných výše zmíněnými) jako ITKF, JKS, SKIF atd.
