Článek o tom, jak to vlastně bylo...

Ve dnech 10. až 12. září jsme se (Sobín, G ábi, Hubby, Soky a já - Martin) zúčastnili dalšího z řady seminářů v Brně. Vedl ho pro změnu pan Steklý (jemuž by jsem chtěl poděkovat touto cestou za další výtečné víkendové cvičení…).

V pátek jsme byli domluveni se Sobínem, že pro nás přijede o půl čtvrté do naší vísky, kterou nazýváme Větrným Jeníkovem. Ve čtvrt na pět jsme konečně spatřili jak auto se Sobínem a G ábi vjíždí na náves… D ůvodem zdržení byli údajně policejní hlídky na cestě. Tímto bych chtěl apelovat na policii České republiky, aby nepořádala policejní zátahy o víkendech kdy jedeme na seminář, jelikož nám to způsobuje následné zpoždění oproti plánu. Předem děkuji…

Cesta do Brna trvala něco okolo hodinky, kterou jsme zaplnili povídáním o věcech možných i nemožných. Když jsme dorazili a posbírali zbytek týmu, který dorazil jinou cestou (Pavel jel o trochu dříve se Sobínovým spolupracovníkem ), vyrazili jsme do hospůdky "Za divadlem", kde jsme si dali někteří čokoládu (která tedy s prominutím chutnala jako tekutý puding), jiní kofolu, případně čajíček. Nu a poté jsme zaplatili (samozřejmě) a vyrazili na první z tréninků. Tentokráte nebyly k dispozici ani staré šatny, které jsou nyní v rekonstrukci (už se těšíme na nové), ani velká tělocvična (ta byla zabrána volejbalisty). První co jsme uviděli po vstupu do prostor městské policie bylo, jak pan Steklý využívá moderních technologií na kontrolu technik děvčat, která venku zkoušela své vystoupení na Budoshow (byla kontrolována pomocí policejních kamer určených na hlídání parkoviště) a jakmile vešly dovnitř byly jim vytknuty chyby. My jsme se šli převléci do podzemních prostor a pak přišel trénink.

Nejdříve jsme procvičovali základy a poté se připravovalo na Budoshow (což se nás netýkalo, a tudíž jsme pokračovali v našem tréninku v ústraní…)

Po tréninku jsme se rozdělili, Pavel s Gábi se šli ubytovat ke Kubovi, a my ostatní jsme se vydali s naším hostitelem (Míšou) do již známé vili Villekuli (kazil nám to pouze fakt, že Míša s námi počítal až od soboty… Nicméně tuto smutnou skutečnost jsme decentně přešli a nelítostně jsme vilu zabrali). Po ubytování (to nám trvalo asi tak 2 hodiny) jsme vyrazili do malé útulné hospůdky, kde jsme probírali náš klubový znak, karate, co přijde po smrti a Pavlovo zítřejší páskování (on to ještě nevěděl - druhý den mu bylo oznámeno, že prostě půjde na zkoušky). Po pár kofolách jsme se vydali na kutě…

Sobotní ráno pro nás začalo normálně… jako vždy jsme zapomněli jak dlouho trvá cesta na policejní stanici a tudíž jsme se nevyhnuli rannímu spěchu. Nicméně jsme se dobře nasnídali – Soky říkal… a teď cituji, "ten salám jsem cejtil ještě celej trénink…". Nuže, není nad správnou volbu stravy, že?

Dorazili jsme naštěstí včas. Trénink proběhl bez komplikací a na závěr jsme si prověřili pevnost našich seikenů při skákání přes tělocvičnu..

Na oběd jsme zašli do restaurace Švejk (tuším že to je na České ulici). Na obědě se vyskytlo pár nejasností s jídlem, které mělo být údajně nedopečené (nakonec se zjistilo že tam byla vložená slanina či co). Ani odchod se neobešel bez problémů. N ěkteří jedinci se snažili dostat z restaurace zabarikádovanými dveřmi…ale podrobnosti nebudeme pitvat…radši….jelikož mám docela rád svoje zuby a byl bych rád kdyby mi tam ještě chvíli zůstaly.

Druhý trénink probíhal v duchu základů… na konci jsme zkoušeli nejen pevnost seikenu, ale i kliky ve všech možných provedeních (s tlesknutím –jak rukou i nohou,opření o zeď a jiné). Po tréninku nastal čas zkoušek, tedy i čas Pavlův. Všichni jsme mu drželi palce. Dokonce jsme se šli napít kofoly do takového místního pajzlíku na to, aby mu to vyšlo. Pavel zkoušky samozřejmě udělat (chtěl bych mu tímto poblahopřát a také ho mezi námi přivítat jako dalšího žluťáska).

Večer jsme strávili u Kuby, kde na nás čekalo výtečné pohoštění (obložené talíře, různé druhy sýrů salámů, džusů… a hlavně - kofola), za něž vděčíme paní domácí (Markétce), Kubovi, Zdenálovi a všem co tam přespávali. Shlédli jsme "Noc mistrů" (předávání cen nejlepším bojovníkům za tento rok) a následně druhý díl "Bratrstva neohrožených" (to bylo jen tak na dobrou noc). Někteří z nás byli v mezičase připravovat Budoshow. Okolo půlnoci jsme se vydali spinkat.

A pak přišel ten již dlouho očekávaný den - neděle, den Budoshow. Sobín s Míšou se odebrali něco okolo deváté ranní nacvičovat do haly a mi zbylí (já, Hubby a Soky) jsme se za poslechu Amélie z Mortmartru prodrali dopolednem.

Okolo druhé odpolední jsme se po menších problémech s našimi zavazadly ocitli před halou Vodovou. Zasedli jsme si místa rezervovaná pro Karate klub Brno a napjatě jsme očekávali začátek přehlídky bojových umění. Připraveny byly ukázky musado, aikido, taiji, wushu, airkickboxu, kickboxu, boxu atd… a samozřejmě karate. No hádejte, kdo měl nejlepší představení? Samozřejmě karate. Pan Steklý předvedl kata Nijushiho a ukázal na ní s pomocí Zdenála, Kuby, a Míši aplikace bunkai a oyo. Pak bylo na pořadu kumite, které předváděl Sob s Gábi a po nich následovala scénka "karate na ulici", která se povedla mimořádně (ostatně jako vše) a nakonec přišlo tameshi-wari (tedy "přerážečky"). Vystoupení bylo výborné a tak skládám poklonu všem učinkujicím za jejich výkony.

Po skončení jsme se vydali již domů. Nezúčastnili jsme se rautu u Šošona, jelikož jsme se shodli na tom, že by nebylo moc dobré přijet domů moc pozdě. V autě jsme všichni střídavě usínali (údajně i náš řidič Sobín - to však nemohu tak úplně potvrdit) nicméně jsme dorazili v pořádku, fyzicky vyčerpaní, ale zato nabiti úžasnou atmosférou, která na těchto akcích vládne.

:: fotogralerie semináře ::